Řízení rizik v teorii a praxi aneb poučný příběh

Včera jsem naťukl psychologické aspekty řízení rizik a hned se mi vybavil jeden příklad z praxe. V jednom českém podniku začali před pár lety zavádět řízení rizik metodikou FRAP (Facilitated Risk Analysis Process), což je měkká dotazovací metodika určená především k prvotnímu zmapování možných rizik. Rizik sebírali za řadu měsíců usilovné práce stovky. Místo jednoduchého vytřídění začali jednotlivá rizika "expertně" kvantifikovat a v sumě samozřejmě došli k miliardám. Když to uviděl top management, začal šílet. Nařídil, že rizika musí být snížena na přijatelnou hodnotu pár desítek milionů. I nastala opět expertní práce, kdy se jednotlivým rizikům přiřazovala nejrůznější faktická i fiktivní opatření a vesele se vykazovalo, jak jsou příslušná rizika zredukovaná. Čímž celá akce s pracností desítek člověkoroků skončila. Příběh však nekončí, má pointu.

Za pár týdnů po slavnostním skončení projektu odešlo z firmy několik znalostně nadopovaných pracovníků a založilo si firmu vlastní. Dopady byly hrozivé na obou frontách. Uvnitř firmy vypukl v několika procesech chaos, neb dotyční drželi dokonalé znalostní monopoly a nováčkové se topili i v trivialitách. Na trhu podnik nejen prošvihl několik konkrétních zakázek, které si renegáti dokonale předem připravili ještě v původní firmě, ale ztratil díky nefunkčnímu presalesu i řadu zakázek zcela nových. Podnik pak bojoval několik měsíců o holé přežití.

Tolik k rozdílu mezi řízením rizik v teorii a praxi. A prosím všechny případné komentující, aby se zdrželi tipování, o jaký podnik šlo. Protože klidně mohlo jít i o ten Váš.
Příspěvek byl poprvé publikován před dvěma roky.