Typy pravidel podnikání

Podle Rosse existují 2 typy pravidel pravidel:
- strukturální pravidlo - popisuje základní logiku podnikání a jako taková nemůže být porušeno, může být jen nepochopeno.
- operativní pravidlo - popisuje logiku rozhodování, vyjadřuje příkazy nebo zákazy a může být porušováno

Pokud tuto klasifikaci chceme prakticky použít v modelování a analýze podnikových procesů, musíme si ji rozšířit o metapravidla - které objekty, vztahy či jevy reálného světa budeme považovat za natolik relevantní, abychom se jimi zabývali.

Strukturální pravidla, protože zachycují základní logiku tvorby přidané hodnoty v daném oboru podnikání resp. procesu, jsou relativně konstantní, protože se mění výhradně se změnou podnikání. Naproti tomu operativní pravidla jsou dočasná, reagují na aktuální obchodní potřeby. Pokud operativní pravidla vyseparujeme z procesů a budeme je schopni rychle aktualizovat, budou naše procesy velmi trvalé a přitom vitální.

Podívejme se na hodně zjednodušený příklad posouzení žádosti o úvěr:

Finanční instituce může na základě informací v předložené žádosti buď úvěr poskytnout, odmítnout nebo si může vyžádat dodatečné informace. To jsou pravidla strukturální.

Operativní pravidla, kterých v praxi může být i několik stovek, jsme pro daný příklad zjednodušili na tyto:
- úvěr je poskytován pouze v rozmezí od 10 do 100 tis. Kč
- pro úvěry do 20 tis. Kč stačí, když žadatel nemá záznam v registru dlužníků
- pro úvěry od 20 do 50 tis. Kč musí mít žadatel navíc trvalý příjem
- pro úvěry od 50 do 100 tis. Kč musí žadatel předložit další podklady

Operativní pravidla, která tvoří vnitřní logiku rozhodování, mohou mít charakter:
- výpočtu. Logika výpočtu může být naprogramována a může být vysoce komplexní. Pokročilé systémy dnes využívají i fuzzy logiku. Velmi často se pro doplňování takovýchto pravidel používají analytické nadstavby nad datovými sklady využívající dolování dat a znalostí nebo jsou budovány systémy jako otevřené, které umožňují pravidla průběžně doplňovat či modifikovat podle rozšiřujícího se poznání a konkrétní obchodní situace.
- posuzování smyček a iterací. Např. žádost o úvěr nesmí být starší oproti doplňujícím údajům klienta o více než 10 dní.
- odvozování a vzájemných vztahů. Tato pravidla mohou sahat od jednoduchých otázek typu "Má tento klient u nás účet?" až po velmi komplexní vazby - pokud jde o opakovaný úvěr nad 50 tis. Kč, musí mít klient přiděleného osobního bankéře.

Právě poslední typ operativních pravidel je velmi zrádný. Kde končí operativní a začíná strukturální? Jde o trvalou business logiku nebo jen o obchodní rozhodnutí? Jde o otázku dost zásadní z hlediska BPM (např. pokud budeme modelovat výhradně strukturální pravidla a udržíme operativní logiku separátně, budou mít naše modely výrazně vyšší životnost a přitom budeme schopni rychle reagovat na obchodní požadavky) a IS (která logika bude "zadrátovaná", která customizovatelná a která vytvářená uživatelsky).

Pravidla vzájemných vztahů jsou zrádná ještě z jednoho důvodu. Často v sobě implikují závazky nebo podmínky, které nejsou ze zkoumané procesní logiky zřetelné. V našem případě např. ošetření vazeb mezi osobním bankéřem a bankou. Co se stane, když osobní bankéř dá výpověď?